Ležím v přítmí staře zařízeného pokoje a marně vzpomínám, kde jsem přišla k tomu dobytkovi, co na mě leží, píchá mě do kundy svým zahnutým vocasem a funí při tom, jako prase. Dloube do mě svým malým ptákem, válí se po mně a rve mě za kozy, jako smyslů zbavenej. Nechám ho, ať už mám pokoj. Za chvíli cítím, jak do mě prcá. Pak se ze mě skulí na bok a hned chrápe. Dobytek, musel mě to naprat do kundy, to je ale vůl.
Vstávám, jdu do kuchyně a namočenou utěrkou si vytírám kundu od jeho semene. Strojím se, na stole si z peněženky beru pětistovku, to má za to mizerný píchání, a odcházím domů.
Celou cestu vzpomínám, jak k tomu došlo, že jsem se nechala sbalit takovým prasetem. Doma si dávám sprchu, lehám si a až do odpoledne spím, jako princezna.
Večer si vzpomínám. Holky z práce se mnou pařily v baru a hecovaly, že si neseženu chlapa. Tak jsem si ho sehnala. Nevypadal špatně, měl prachy, měl dobrej vohoz a hlavně, měl hodně velký nohy. To prej, že má velkýho čuráka. A dopadla jsem, jak jsem dopadla. Byl odpornej, s malým mrzáčkem chtěl dobýt moji kundu, ale ani nedostříknul, kam nedosáhnul. Br.
Ráno v šatně se mi všechny tlemily jako blbý. Přesně věděly, že jsem ho měla v sobě.
„Kolikrát s ho musela vykouřit, a kolikrát to do tebe poslal?“ Jaruna, mrcha, z toho má radost. Posílám je do prdele a jdu ke svý mašině. Páťa už čeká. Má toho po celé noci dost. Při předání mašiny mi šeptá: „Dej si bacha na Karlíka, chtěl mi osahávat zadek. Dala jsem mu facku. Je nějakej nadrženej. Pa pa.“ A odešla do šatny. Postávám, sleduji stroj a za mnou někdo smrká. Otočím se, a vidím Karlíka.
Nazdar, Karlíku, co bys chtěl?“
„Za mašinou máš bordel, pojď se podívat, musíš to uklidit.“ Vede mě za mašinu a hned mě bere za kozy a svýho pinďu mi tlačí skrze montérky zezadu do zadku. Chvíli jen tak držím a pak mu povídám: “Už seš? Já už jo, můžeš jít.“ Odstupuje, ptáček mu vadne, a odchází. Já zametám, a ve chvilce je po úklidu, stejně jako u něj po mrdačce.
Jó, kdyby tak šlo o Radima. To je náš seřizovač. To není jen tak nějaký blbec. Pozná, když je stroj v pořádku, a vy ho zavoláte jen tak. Hned si to s vámi vyřídí. Nerad totiž odchází od té blonďaté fiflenky v kanceláři, kterou prý celý den jen tahá za kozy. Kdyby tak chtěl tahat za kozy mě. To by bylo hustý.
Jak tak na něj myslím, rozblikala se červená kontrolka´, a já si uvědomila, že mám dnes štěstí a budu s ním mluvit.
Přišel, ani nepozdravil a propojil nějakou malou mašinku s mou velkou mašinou. Chvíli na to koukal, „Prý stahoval data“ a pak, po odpojení v té malé něco studoval.
„Co s krávou zase je? Poznáš to?“
„To víš, že to poznám, je to má práce.“
„Já vím, Ráďo, že seš chytrej. Umíš všechno, viď?“
„Jako co, všechno. Co myslíš? Neumím všechno, to neumí nikdo.“
„No, tak vůbec, v životě, a tak.“
„To ti tedy nerozumím.“ A pořád se hrabe v té malé mašince.
„No, že umíš s mašinama, s autem, s počítačem a se ženskýma, a tak.“
„Proč myslíš, že se ženskýma? Co tě to napadlo?“
„No, že umíš i píchat, a lízat a tak.“
Při opětném zapojení obou mašin se ohlídne na mě a povídá:
„Alenko, ty bys chtěla píchat, viď?“
„Jo, jako každej den. Proč se ptáš?“
„No, že to tady na mě hraješ. Proč to neřekneš na rovinu. Jsi hezká, možná budeš mít úspěch.“
„Ty bys mě opíchal? To by bylo skvělý. To je hustý. Holky budou čumět.“
„Ale, holky to nesmí vědět, hned by ti to překazily.“
„A jó. Tak jim nic neřeknu. Stejně jsou to krávy.“
„Tak na mě počkej po šichtě na zastávce dvojky.“ Zapíná mašinu a ta nabíhá, jako by se nic nestalo. Jede.
Já mám celou šichtu na mysli, jak asi budeme s Radkem mrdat, a co mě všechno bude dělat. Od té doby, co odešel, jsem mokrá až na zadku a těším se, že do mě bude cpát svýho ptáka.
Na zastávce dvojky skoro nikdo není. Trolejbus přijíždí, já nastupuju a okolo projíždí Radek v autě. Rukou na mě mává, abych jela dál za ním. Asi nechtěl, aby mu někdo záviděl, že s ním jedu. Na čtvrté zastávce vystupuju už sama a Radim mě bere do auta.
„Alenko, kam pojedeme.? Mám chatu za Kuňkou, není to daleko, jsi pro?“
„Mě je to jedno. Už aby sme tam byli.“
„Dočkáš se, neboj se.“
Jedeme asi čtvrt hodiny, pak zastavuje, a tlačí mě do chatky na zahradě. Hned jak jsme v ni, svléká mě všechny svršky a sobě taky. Jen ve slipech vypadá docela dobře. Má pěkný tělo. Ale hlavně mě zajímá, jakýho má kokota. Boule na slipech slibuje macka.
„Alenko, klekni si a podívej se, co jsem pro tebe připravil.“
Klekám a stahuju mu ty trencle. Až jsem se lekla, co na mě vyskočilo. Pěknej macek. Aspoň dvacet cenťáků na mě kouká a chce, abych si ho dala do pusy. Hned to dělám. Ale nejdřív ho ohrnuju, abych viděla, jestli si ho umyl. Jo, má ho v pořádku. Radim mě drží za hlavou a pomáhá mi ho dobře kouřit. Někdy sice víc přitačí, až mě vjede do krku, ale jsem trochu zvyklá. Chlapi mě to někdy dělají.
Má ho čím dál většího a většího. A najednou mě prcá do krku semeno a přitom na mě volá:
„Dělej, ty kurvo. Kuř toho ptáka. Polykej, ty svině, ještě tam mám.“ A tak to všechno spolknu. Není to špatné, je to od Radima, to už je něco. Potom mi ho ještě dá olízat, a pak se strojí. Že prý nemá čas. Tak jedeme domů. Ještě si v autě rovnám podprsenku, nějak mi tam ty kozy nepasujou. Vyklopil mě na stanici jedničky a odjel. Celkem jsem si to s Ráďou užila. Doma jsem se udělala prstem a při tom na něj ještě myslela. Jó, Ráďa je Ráďa.
