Kadeřnice Lenka – 1.díl

Již několik let jsme s chotí navštěvovali soukromé kadeřnictví. Někdy společně, někdy střídavě, dle potřeb našeho vlasového porostu a jeho úprav. Dá se říci, že vzhledem k dlouholetosti našeho  vztahu s kadeřnicí,  se naše známost pomalu změnila ve vztah přátelský. Každý měsíc jsme se setkali a při stříhání vlasů probírali vše, co nás i Lenku zajímalo. Mnohdy jsme v kadeřnictví strávili i více času než kvůli vlasům.

Lenka je velmi milá holka.  Matka dvou dětí, velmi sečtělá,  vzdělaná osoba s rozhledem. Žije klidným životem, bez zvratů,  s manželem, který se v ni vidí a oceňuje ji jak pracovně, tak životně. Je to velmi hezká žena. Vysoká,  štíhlá ,  s dlouhými , hnědými  vlasy  k lopatkám, vždy  pěstěnými  a upravenými. Má středně velké poprsí  a rovné ploché břicho s plochým zadečkem. Je opravdovým požitkem nechat její hezké ruce pracovat s vlasy a zároveň ve velkém zrcadle na protější stěně sledovat její pohyby.

Tuto osůbku jsem již od prvního  setkání  rád  poslouchal, rád jsem ji vždy viděl a hovořil s ní. A ona to věděla. Nemohla si toho nevšimnout , a i proto mi několikrát při hovoru o ožehavých věcech mírně naznačila, že tyto  věci  v  podstatě zavrhuje. A já jsem se nikterak nesnažil o bližší kontakt s ní. Připadalo mi to vůči ní neslušné.

Jednoho letního dne vcházím do kadeřnictví.  Venku pálí slunce a je dusno k zalknutí. Na teploměru 33 a ve vnitř ještě více. Usedám a Lenička zezadu  volá,  abych se posadil, že za moment přijde. Opravdu za moment přichází a vítá mne podáním ruky a dotekem tváří na tvář. Jako obvykle je velmi hezká, upravená, v džínových šortkách a volnějším bílém bavlněném triku. Hned mi je  jasné,  že  nemá podprsenku, neboť její velké ,  velmi tmavé bradavky prosvítají  způsobem,   jenž se mi líbí, a pod prsy  objevuji  malá  propocená místečka, o nichž jistě neví.  Jistě  si  všímá, že si všímám.  Hned to zdůvodňuje řečí o vedru a pohodlí a podobně. Při práci s mými vlasy ji pozoruji. Je to pohled pro bohy. Jako vždy  si povídáme a smějeme se .  Pozoruji její prsa, která při pohybech rukama mírně poskakují  a uhýbají  do stran. Zvlhlá látka je obepíná, lepí se na ně a mé oči sklízí úrodu krásných detailů. No, v té chvíli jsem  velmi rád, že mám na klíně pelerínu a ona  nevidí  mou  erekci.   Po  ostříhání  mne  bere  za hlavu,  tiskne  se tváří k mé , dívá  se  se mnou do zrcadla a říká : „ Jako vždy hezký.“  Přitakávám,  děkuji  a  po zaplacení  a  rozloučení  odcházím.

O několik dnů týdnů později,  opět u ní,  se mi zazdálo,  že se něco děje. Ptám  se tedy. Váhá,  ale  bliká  po mě přes zrcadlo rychlým pohledem  a mírně a unaveně vzdychá : „ Mám teď ten život takový nějaký těžší. Nic mě nebaví a Jiří mě rozčiluje.“  Jiří – její manžel.  Ptám se o  co jde,  ona  ještě  váhá, ale potom náhle vše, co potřebovala někomu říci vypovídá. Jiří po  podnikovém  večírku  nepřijel  domů,   opil  se a co čert nechtěl, Lenka ho načapala s cizí ženou v situaci, kterou nechtěla ventilovat.  Poslouchám  ji  a slovně lituji. Sedí  vedle mne na vysoké stoličce  a otírá si slzu pod okem. Vymaňuji  paži z pod peleríny,  chytám  a líbám ji ruku  se slovy: „ Tak mu to oplať a bude ti lehčeji.“  Vrtí  hlavou a vrací  se k práci. Již se o tom nebavíme. Po zaplacení  ji při loučení  líbám na tvář a ona neprotestuje. Naopak , ve dveřích mi lehce mává.

Při další návštěvě i  s chotí se zdá vše jako dříve. Témata veřejná , obvyklá.  Pouze při stříhání  na mne Lenka přes zrcadlo mrká,  cuká obočím směrem  k mé  manželce a mírně s otázkou vrtí  hlavou . Odpovídám  stejným zavrtěním.  Přikyvuje  a  asi  ji to uspokojuje.  Neříká  a  asi ani říci nechce. Jemně mě tajně hladí  po rameni .  Máme  tajemství.  Než odcházíme,  Lenka mne  žádá o nějakého pracovníka  z mého podniku za účelem vyčištění odpadů a nějakých malých oprav. Píše mi data zavíracích  dnů provozovny s tím,  že se  mám ozvat, kdy se to hodí.  Za tři dny se mi  hodí slib splnit. Z  přátelství  rozhoduji  provézt opravy sám. Telefonicky domluveno a odsouhlaseno.

Přijíždím  po osmé ráno. S nářadím na rameni kráčím do kadeřnictví.  Lenička letí přes dvůr s klíči. Náhle se skládá  k zemi  s  vymknutým  kotníkem. S bolestí  sedí  na zemi a poplakává.  Shazuji  brašnu a dobíhám k ni. Zvedám  ji a v náručí ji nesu domů ,  do křesla. Ptám se kde je koupelna a  po jejím nalezení  nesu umyvadlo s horkou vodou, sundávám ji ponožku a namáčím postiženou nohu. Rukou ji oplachuji ,  nechávám  zarudnout kůži. Přináším z auta obinadlo a ovazuji  ji dosti pevně, aby tolik nebolela.  Lenka  již nepláče,  jenom děkuje a hladí mne po tváři. Po dohodě zůstává sedět, přikrývám ji nohy dekou a vyrážím za svou prací. Po dvou hodinách  mám hotovo. Uzamykám provozovnu a vracím klíče.  Lenka  mě žádá  o uvření kávy a tak sedíme,  já v křesle a naproti mně, ona s levou nohou nataženou na  sedačce .  Shýbám  se  a podávám ji džíny hozené pod stolkem.  Ona je skládá a já si teprve teď všímám, že je v kalhotkách a velmi ledabyle přikrytá  dekou.  Odvracuji zrak , ale ona si  již všimla. Ukrývá si boky a dívá se mi do očí s otázkou : „ líbí se ti to?“  Alespoň já bych řekl.  Ať je to jak chce, po chvíli náhle prosí:  „Nešel by sis sednout sem ke mě?“. Nedá  se,  ani  nechci odmítnout.  Sedám si vedle ní, ona se mírně sešupuje a opírá se šikmo zády o mě. „Nezlob se, prosím, ale takhle to bude pohodlnější, nespěcháš, viď.“  Samozřejmě, že  nespěchám. Objímám ji zezadu pod paží  v pase a tisknu  ji jemně  k sobě .  Neprotestuje.  Jen otáčí  hlavu ke mně a se slovy :“ Jsi moc hodný, děkuji  ti „   mě krátce líbá na rty. Ještě  moment  mi hledí do očí a pak  tisknouc si mou ruku kolem pasu položila si mi hlavu na rameno.  Horečně  přemýšlím co teď.  Jsem v situaci, kterou jsem si léta přál, teď  to vím.  Nevím  však,  jak se to vyvine. Bez ustání  se musím ptát : Proč, a také jak se to děje.  Velmi  ji chci, ale bojím se jí ublížit. Také  nechci, aby o mě ztratila dobré mínění.  A přece  to zkouším.

Prsty ruky,  vinoucí se kolem jejího pasu,  jemně pohybuji  a přitlačuji je .  Mírně se vrtí a něco mi vykládá.  Za moment  se osměluji  znovu. Otáčí hlavu ke mně, hledí  mi do očí, chopí se mé ruky a přikládá  si ji na ňadro. Málem to se mnou praštilo. Držím v ruce její  levé prso a poslouchám,  jak říká: „ Vždy jsi to chceš,  není to pravda?“. Odpovídám, že je to pravda ,  ale nikdy jsem s tím nepočítal.  Ona : „ Nechtěl bys mě?“  Odpovídám, že ano, ale neodvažuji se. „Musíme se odvážit oba, pokud to chceme. „   Ptám se : „A ty to chceš ?“  Odpovídá :“ Teď už ano.“  Mačkám  ji to  ňadro a vinu ji k sobě.  Tulí  se  a  dodává :  „ Známe se léta , nejsi  cizí.“  Je to prapodivné, ale nepřemýšlím o tom.  Sedíme,  nic se neděje,  a tak  se loučím, ona není proti a odcházím.  Za hodinu mi volá a zve mně na schůzku  asi za 5 dnů,  kdy bude sama. Slibuji přijít.

Za pět dní jedu za ní. Celý ten čas odečítám minuty a zároveň jsem nevěřím, že to vyjde.  Přijíždím  a spěchám  k ní. Vcházím a vidím, že pláče. Ptám se : „Copak se děje?“ Ona :“ Nezlob se já nemůžu. Já jsem tak pitomá, nemůžu.“  Něco říkám, otáčím se, že vypadnu a ona : „ Ne, nechoď, nechci abys odešel.“  Přemýšlím jen chvilku. Zavírám a chci odjet domů. Ona otvírá dveře se slovy: „ Nezlob se, prosím tě, pojď zpět. „  Nerad, ale jdu. Zavírá za mnou, obchází mě a zve dál do domu. Ještě mírně pokulhává.  Je oblečena v květovaných letních šatech bez rukávů a usedá  ke stolku v obýváku. Usedám též a nemám co říci. Náhle vyhrkne :“ Už jsem dobrá, nezlob se trošičku jsem pila. Půjdeš ke mně ?“   Vstávám  a sedám vedle ní.  Bere mne za ruku, proplétá naše prsty a znovu se omlouvá. Prosím  ji o mlčení,  ona poslechne a sedíme chvíli  tiše.  Bere si mou ruku do klína a mačká si ji k břichu. Ptám se jí, zda  si přes  mne chce vyrovnávat účty s manželem. Chvíli mlčí, ale potom mi sděluje, že od  minule se to změnilo a s manželem to nemá nic společného. Mnoho  tomu nevěřím, ale nechávám  to být.

Vymaňuji  ruku z klína, přesunuji  ji kolem krku a přitahuji si ji  blíže. Ochutnávám  její  rty  a ona mé. Cítím z ní chuť vína.  Nebrání  se,  a tak  druhou rukou prozkoumávám  obě kulaťoučká  prsa. Není  ji to nepříjemné, strká mi jazyk do úst,  přivírá oči a oběma rukama mě objímá. Po hlazení poprsí  posouvám  ruku  na  její  stehna a hladím je.  Odhaluji  je z pod šatů,  jsou sevřená a štíhle krásná.  Posunuji ruku k břichu,  pomaloučku , polehoučku, a  cítím, jak se mírně rozestupují. Osměluji se a sahám  do rozkroku. Asi z leknutí je sráží  k sobě, ale po chvíli je opět uvolňuje. Chci ji svléknout šaty. Šeptám ji to do ouška a ona  v sedě  přizvedá  zadeček, já šaty podvlékám a přes hlavu stahuji.  Sedí přede mnou pouze v bílém prádle.  Hned mne objímá, abych si ji nemohl prohlížet. Stydí se, je  to milé. V objetí ji rozepínám a svlékám podprsenku. Tlačí  mi prsa na hruď.  Odtahuji  ji  a  prohlížím.  Prsa  jsou nádherná, kulatá, pevná, s velkými  tmavými a tvrdými  bradavkami. Hned  na ně útočím.  Koušu je a cucám. Zuby je povytahuji,  zatímco Lenka mi k nim hlavu tlačí. Po chvíli se vykrucuji  a věnuji se ji níže. Zvedám ji  zadeček výš a podvlékám kalhotky.  Svlékám  ji  je z nohou a můj  pohled  odhaluje velmi tmavý, porostlý klín za sevřenými stehny.  Lenka  má sice hnědé vlasy, ale v rozkroku se ji porost černá.  Usedám vedle ní  a mazlím se s prsy.  Líbáním ji  uklidňuji  a stehna se pomalu rozjíždějí. Natahuje nohy a tím vystavuje kundičku k hlazení,  což hned provádím.  Pahorek je vystouplý a horký.  Heboučká kůže v rozkroku je tak jemná a decentní.  Lenka náhle žádá : “ Svlékni se zatím, já nám udělám něco k pití, jo?“  A tak se svlékám, při tom ji pozoruji. Něco míchá ,  pak se otáčí a přichází.  Je  pěkná.  Štíhlé nohy, štíhlé boky s tmavou kundičkou, štíhlá postava s pohupujícími se prsy. Velmi pěkná holka. Přesně jak jsem tušil.

Přináší pití a po očku si mne prohlíží svlečeného.  Pokládá  tác na stolek ,  ohýbá se a ze soupravy sedací  kouzlí  soupravu lehací. Ulehá na bok a sleduje mne.  Hned jsem u ní.  Pijeme  osvěžující  nápoj z citronů a mačkáme se na sebe.  Lenička,  aniž bych to čekal ,  se chopí  penisu  a honí ho rychlými tahy. Pokládám  ji  na záda a mačkám se k ní zboku.  Stále mi honí penis,  zatím co  ji  zvedám nohu nahoru na opěradlo soupravy.   Roztahuji  ji  kundu  a strkám do ní prsty. Je prostorná a mírně zvlhlá. Prsty ji  uvolňuji  staženou  pochvu  a poklekám  u ní,  abych se do ní lépe dostal. V tu chvíli Lenka posunuje hlavu  mezi  má stehna  a přisává se k trčícímu ptáku.  Zasouvám  ho mírnými pohyby hlouběji a zase zpět,  při tom se ji hrabu v kundičce.  Vlhne stále více.  Stahuji  její  nohu dolů , rozvírám ji stehna a bez čekání do ní vjíždím penisem. Lehce naříká, stahuje  stehna  k sobě a pohyby ladí proti mým. Obkročuji  její stažená stehna a tím se do ní dostávám  hlouběji.  Vyjíždím  a zajíždím  s ním pravidelně a  tvrdě.  Je tvrdý a pracovitý.  Rukama  mačkám obě prsa a líbám partnerku na ústa.  Ta  začíná  velice zavlažovat v rozkroku, náhle se vysmekává, obrací  se na břicho a vystrčuje zadeček do výše.

Zasunuji  ho zezadu. Připadá  mi hlubší a užší.  Přiráží ke mně a já k ní. Už to vypadá,  že to neustojím,  když se opět otáčí  na záda se slovy : “Ještě jsi  mi ji nelízal, chceš ?“  Chci , lehám jí mezi nohy a vrážím do ní jazyk. Je  kluzká a voní.  Malé pysky mají růžovou barvu a spodek kundičky je  nádherně  oholený.  Projíždím  ji do hloubky ,  kousám  poštěváček a natahuji  ho. Lence se to zjevně líbí.  Náhle zase mění  polohu. Lehá  si na mne obráceně a vcucává penis do úst.  Já  pokračuji  v práci s poštěváčkem a pysky. Oba dva tvrdě pracujeme,  až  se dostáváme k bodu nejvyššímu.  Lenka to odhaduje  a  drží  penis  zuby  na půl  v ústech a vyčkává.  Celý náklad ji stříkám  do jejích  úst. Sevřenými rty drží  semeno v ústech a přejíždí  s nimi stále po  penisu. Pak náhle polyká,  a znovu a znovu  a  s výkřikem ochabuje.  Ještě jednou mi tiskne  kundičku do obličeje a oddechuje.

Po chvilce vstává  a usedá  se sklopeným  zrakem  proti mně.  Nesmělý pohled se setkává  s mým a hned je odvrácen. Beru  její hlavu do dlaní, děkuji  a chválím ji za hezké milování.  Zapíjí  sperma pitím a choulí se mi do náruče. Obtáčím nás dekou a hodinu  si povídáme.  Pak  se oblékám a svou  krásnou kadeřnici  s políbením  opouštím .

 

 

Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *