Školení životem
Dokořán otevřená okna, a hlasitá hudby z nich se linoucí mi naznačila, že je choť doma, a asi se zrovna chystá mýt okna. Vybíhám po schodech nahoru, hrabu v kabele, abych našel klíče, a těším se, jak ji překvapím, že jsem zmizel ze školení o den dříve. Než odemknu, lehce si představuji, jak mi vklouzne do náruče, stejně, jako po chvíli já do ni. Doma je větší rámus, než jsem odhadoval zvenku. V kuchyni není, a tak nakouknu do pokoje: tam také ne, a pohled do ložnice již nebyl zapotřebí. Odraz velkého zrcadla z dveří skříní na protější stěně mi…









