Štítek: realita

Paroháč na druhé straně drátu asi zvednul hovor, protože Míša spustila. „Ahoj lásko, jak se máš?“ Prohlížel jsem si její vyšpulený zadek a prohrábnul jsem svůj rozkrok. Tak, teď si na té kurvě ulevím a naše kamarádství bude v prdeli. Ona bude moje děvka, on bude paroháč a já šmejd co neudržel čuráka v kalhotech a vymrdal jeho nadrženou holku. Vůbec mi to nebylo proti srsti, naopak, bylo to jako afrodiziakum. I když Míša nebyla úplně můj typ, tak pohled na ní, jak vlní boky a kroutí zadečkem ve smyslu : „na co čekáš, už mi ho tam vraž“ mě…

Po tom co se stalo v minulých dílech je již evidentní, že Martin je paroháč. I kdybych jeho holku nešoustal, tak všechno co se do této chvíle přihodilo je neomluvitelné a slušná, poctivá a věrná holka tohle prostě neudělá. Tím, jak stála opřená dlaněmi o kapotu mého sporťáku a odhalovala svoji prdelku, jasně dávala najevo, že Martin je paroháč a ona nevěrná coura. Stačilo dokouřit, vystoupit z auta a prohlédnout si to z blízka. Asi už tam stála nějakou dobu, tak se opřela lokty o kapotu a položila si na ní hlavu. Byla vyšpulená, připravená, nadržená a celá jenom moje.…

Pravdivý příběh jak jsem z mého kamaráda udělal paroháče má tedy i druhý díl a dnes jsem se rozhodl, že Vám ho popíšu. S přítelkyní mého kamaráda jsme se scházeli od té doby docela pravidelně a ani jednoho z nás nenapadlo to vyslovit nahlas, že by se to Martinovi asi nelíbilo, jak z něj děláme paroháče. Ale utěšoval jsem se tou myšlenkou, že dokud jsem do jeho holky nestrčil svýho ptáka, tak z něj paroháče nedělám a jsem tedy stále jeho kamarád. Nakonec co kdyby si jeho holku Míšu, co tráví noci sama doma vyhlédl nějaký jiný chlap? Vlastně jsem…