Rubrika: Povídky a fantazie

„Přijíždím pozítří večer,“ oznámil jsem Pepovi do telefonu. „To bude Monika ráda.“ „Přespím na hotelu.“ Na druhé straně telefonu chvíle ticha. „Hm, to budeš chtít, aby Monika přespala s tebou?“ zeptal se Pepa. „Jo, to bych rád,“ potvrdil jsem. „Bude to vadit?“ Zas chvíle ticha. A pak velice opatrně: „Hm. No já nechci být celou noc bez ní. Ty ji budeš vyšukávat mozek z hlavy a to je v pořádku. Ale já se mám převalovat celý nadržený celou noc doma a nezašukat si? No, nic moc. Já chápu, že je to tvoje děvka, ale přeci jen, moje je to manželka.“ To byla neočekávaná…

Týden a pár dnů uběhlo do té chvíle, co jsme se s Pepou domluvili, že jeho manželka bude mou milenkou. Měl jsem mít zas cestu na Slovensko a tak mu volám. „Nazdar, ve čtvrtek se chystám k vám do firmy.“ „Jasně,“ říká Pepa. „Budu tady, probereme všechno.“ A po krátce přestávce. „Chceš se zastavit odpoledne u nás?“ Bylo to snadnější, než jsem si představoval. „No rád bych. Jestli Monika bude chtít.“ „To víš, že bude. Pořád doma poslouchám, jak se tě nemůže dočkat. Budeš u nás spát?“ „Ne, ne, to nestíhám. Přijedu jenom na otočku.“ „Tak jo. Volám tchýni, aby vyzvedla holky…

Nejsem žádný zvrhlík, kurevník, nebo něco takového. Jsem spokojeně ženatý a nehledal jsem milenku. Ale někdy se to samo zvrhne tak, že ani nečekáte. Před pár lety dostal jsem na starosti naši společnost v Bratislavě. Jezdil jsem tak tak jednou za dva týdny a to víte, byl jsem tam za šéfa. A dělalo mi to dobře.   Ale fakticky pobočku vedl Jozef. Pepa má krásnou rodinku, dvě nádherný holčičky, pěknou a chytrou manželku Moniku. Asi rok, dva před tím, než se to stalo, postavili si pěkný domeček kousek za městem. A protože právě dokončili zahradu, malý bazén a tak, pozvali pár…