Rubrika: REALITA – Nevěrné ženy

Reálné příběhy o nevěrných ženách, které nasazují mužům parohy a dělají z nich paroháče.

Jeden komentář

Můj příběh – 1.díl

  Od

Cesta do maléru… Jsem Pavlína a je mi 31 let.  Se svým současným přítelem Markem, který je o 3 roky starší bydlíme na sídlišti v panelákové dvougarzonce s lodžií. S Markem spolu žijeme už třetím rokem a já jsem s ním šťastná. Plánujeme rodinu a jistě se jednou vezmeme. Vždy jsem si říkala, že nikdy bych ho nepodvedla, je to v podstatě skoro dokonalý chlap. Nemusel mi nikdy dávat dárky nebo mi dokazovat, že jsem krásná. Vím, že si to myslí. Přesto mi ale někdy jeho obdiv chyběl a to lichocení. Ráda bych od něho slyšela, že mi to sluší,…

Jeden komentář

Klářiny II.

  Od

Druhý den ráno, když odešel Honza do práce, přemýšlela, jestli je ochotná v tom pokračovat. Přece jen to je riskantní a aby chodila Libora kouřit jako nějaká děvka?! To nemá zapotřebí. Prostě tam dneska nepůjde a když jí bude uhánět, pošle ho do háje. Manželství je pro ni důležitější. Ještě aby ten Homolka něco poznal. Zašla si s kamarádkou na oběd a krátce po třetí přišla domů. Dala si sprchu a oblékla si domácí šaty, pod které si nevzala spodní prádlo. Někdy takhle doma chodila, protože se cítila dobře, když se nemusel škrtit v kalhotkách a podprsence. Někdo zazvonil. Opatrně pootevřela dveře,…

Jeden komentář

změna v cukolda

  Od

rád bych se podělil se stejně smýšlejícími…..začátek bude asi trošku fádní ….píšu to poprvé…. kdysi dávno, když nám bylo okolo 20ti jsme slavili silvestra se známým…. popíjelo se kecalo a jak to tak bejvá , zahráli jsme si slíkací prší ….. já prohrál samozřejmě a moje Lenička  dohrávala se známým, už měla jen kalhotky a on košili , já roupama  neměl co dělat  bylo upito tak sem začal Lenku hladit  …napřed na zádech , probojovával sem se k prsíčkům a ona jako by nic  trochu se ošívala … hra skončila , prohrála a říka : tak hold mi je sundej…

Žádné komentáře

Idol

  Od

Dnes jsem ho náhodou potkala v obchoďáku. V davu lidí jsem si ho všimla i jen při letmém pohledu, i když ode mne byl dost daleko. Uvidím ho tak vždycky, nemohu se mýlit. Mám pro něj prostě slabost. Jde o manžela mé kamarádky. Od prvního našeho setkání ho mám v hlavě, jako vypáleného na disku. Je pro mě zosobněním ideálu muže, hodícího se do všech šablon, které musí chlap, co má o mně zájem, naplnit. On, Petr, plní všechny s výjimkou jedné, není volný. Ne svobodný, to je mi jedno, pouze volný. Tím myslím jen to, že je manželem mé dobré kamarádky. Mezi několika…

Jeden komentář

Klářiny

  Od

Kláře bylo v té době třicet a žila v jednom domě v Praze na Pankráci se svým manželem Honzou a malým synkem. Manžela měla ráda, byl to její první a jediný sexuální partner, a ani v posteli to s ním nebylo úplně špatné. Milovali se jednou dvakrát týdně a dalo by se říct, že jí vlastně nic nechybělo. Protože byla na mateřské, souhlasila s tím, že se nechá zvolit do představenstva bytového družstva, a tak začala docházet na pravidelné schůze. Tříčlenný výbor se scházel v bytě jednoho ze členů, protože současně podnikal a používal byt jako kancelář. Brzy si všimla, že hostitel věnuje víc času letmým dotekům…

Jeden komentář

Deníček půvabné mrchy – Šukání na pařezu 26.díl

  Od

Prdím si to na svým nevýkonným ale bezpečným skútru. Děti jsou ve škole a školce, muž je v práci a já mám jeden den v měsíci, většinou středu kdy do práce nejdu. Zůstávám doma a doháním co se během toho měsíce tak nějak nakupí. Dcerka potřebuje nějaký věci do školy na zítra a já na to úplně zapomněla. Bohužel to u nás na vesnici nekoupím tak si to prdím na skůtříku , je krásný podzimní den, ani nefouká a je stále ještě teploučko.Úplně se to nabízelo sednout si ještě na skůtřík a užít si jednu z posledních jízd, do auta…

Jeden komentář

Deníček půvabné mrchy – Píchání bez gumy – 25.díl

  Od

Dnes nechoď, zvládnu to bez tebe. Udělej si den pro sebe, říká mi muž když sedíme ráno u stolu a snídáme s dětmi. Cítím se už delší dobu vyčerpaná a popravdě jsem mu radostí dala pusu na čelo , když jsem vstávala od stolu a popoháněla děti že musíme za chvíli jet do školy a školky. Ikdyž už jsem byla oblečená do šatů a měla na sobě lehký kabátek a řešila jen lodičky, přiskočil ke mně muž a říká…prosím tě mohla by sis vzít ty červené? Dívám se na něj a říkám si v duchu….co? Proč červené odvezu jen děti…

Jeden komentář

Školení životem

  Od

Dokořán otevřená okna, a hlasitá hudby z nich se linoucí mi naznačila, že je choť doma, a asi se zrovna chystá mýt okna. Vybíhám po schodech nahoru, hrabu v kabele, abych našel klíče, a těším se, jak ji překvapím, že jsem zmizel ze školení o den dříve. Než odemknu, lehce si představuji, jak mi vklouzne do náruče, stejně, jako po chvíli já do ni. Doma je větší rámus, než jsem odhadoval zvenku. V kuchyni není, a tak nakouknu do pokoje: tam také ne, a pohled do ložnice již nebyl zapotřebí. Odraz velkého zrcadla z dveří skříní na protější stěně mi…

Jeden komentář

Deníček půvabné mrchy – Znovuzrození půvabné mrchy 24.díl

  Od

Čas tak rychle letí a přitom mám pocit jako by odjel včera. Ale jen pocit , vědomí se snaží ubránit realitě jak to jen jde. Nejde žít vzpomínkami, ale občas je fajn je mít. A přitom je to déle jak rok co mě držel v náručí.O to je to těžší , že žiji v domě , kde mě mrdal na kuchyňské lince, kde každý den chystám snídani, svačiny, obědy…pokaždé když beru do ruky červený velký nůž prokmitne mi před očima záblesk jak jej posunul Richard rukou pryč z kuchyňské linky než mě na ni obkročmo posadil a následně neskutečně vylízal…………….kde…

Jeden komentář

Australian story

  Od

Mé jméno je Ruda a dnes mám 40 let. Příběh, který chci popsat se stal před 8 lety, kdy mi bylo 32 a mé přítelkyni Lence 29. Tehdy jsme spolu byli už devátý rok. Děti jsme neměli, ale rodinu jsme si naplánovali do dvou let. Tehdy jsme hodně cestovali. Rádi jsme poznávali svět, oba jsme byli takoví trochu dobrodruzi a tak jsme pracovali příležitostně po světě. Oba jsme uměli anglicky, já obstojně i španělsky a Lenka zase francouzsky. Byli jsme snad už všude, nebo abych nepřeháněl, svět jsme, tedy ten civilizovaný, hodně procestovali. I když jsme spolu trávili většinu volného…