Irena pokračování 1.díl

Nějakou dobu, tak jak jsem předpokládal, jsme se nesetkali. Ne že bychom o to nestáli, ale času bylo málo, nějaké starosti v zaměstnání, a podobně, se několik týdnů postaraly o jinak klidné období. Když jsem Irenu náhodou potkal ve vlaku do Ostravy, nečekané setkání mě vyvedlo z míry natolik, že jsem sotva mohl promluvit. V celém těle jsem náhle pocítil takovou slabost, že to na mě musela vidět. „Žádný strach , jsem to já, kam jedeš ?“ promluvila. Opověděl jsem , že do Ostravy a ona se usmála, a že taky do Ostravy. „Pojď do mého kupé, je tam volno, pokecáme“ a vedla…