Rubrika: REALITA – Nevěrné ženy

Je to 10 dní co jsme ho viděla. 10 dní co jsem byla v jeho náručí a jeho čůráka měla v sobě. Na jednu stanu mi to připadá jako věčnost a stýská se mi , na druhou si připadám jako ta největší potvora pod sluncem. Nejdříve jsem lhala manželovi abych se mohla s Richardem potají setkávat a teď, teď budu lhát Richardovi a neříkat mu pravdu , že o našich schůzkách můj muž naprosto všechno ví. Jenže dá se tohle nějak zvládnout? Dá se to ukočírovat? Navíc můj muž nemá ani páru o tom jak daleko již s Richardem jsem.…

Vím o něm, já o něm vím, stojím v nemocniční hale a nedýchám , dívám se na tvář svého muže a připadám si že se kolem mě zastavil čas. Je to jako takový ty zpomalený sekvence ve filmu….jsem zničená, totálně psychicky vyždímaná, se synem jsem už druhý den na intenzivce a nemám sílu teď s mužem něco řešit . On ale pře de mnou stojí, mává mi před obličejem mým starým telefonem, do kterého mi měl nahrát uspávající hudbu na kterou je syn zvyklej a při tom mu z úst vychází slova, že o něm ví. Já: prosím tě o…