Řecké škádlení – 2.díl
Ráno je krásné, teplé, řecké. Má sekretářka ještě spí a já se kochám výhledem na moře skrze východně orientované francouzské okno. Eva okno nemá. Po probuzení se ptá, jsem li již na nohách. Odpovídám, že sedím v křesle a ať se jde podívat z okna na tu nádheru. Zapomíná, že je v noční košilce a přichází k oknu. Je uchvácena. Večer to nebylo vidět. Dívá se, já pozoruji její nádherné tělo, jež východní slunce obnažilo jako by žádnou košilku neměla. Neví o tom a já ji to neprozradím. Silueta jejího zadečku, nohou, a vůbec celého těla je nezapomenutelná. I po těch letech to vidím…