Tento díl bude zaměřený na lhaní a lži ve vztahu. Aneb, proč ženy tak rády lžou? Na úvod jedno malé vyznání a pak si to celé rozebereme.
Zpověď Milana, kterému jeho přítelkyně pravidelně lže
Už mnohokrát jsem přistihl svou přítelkyni při lhaní. Ona si vymýšlí neuvěřitelné historky a lže mi i ve zcela nepodstatných hovadinách. Mám ji rád, ale už to nejsem ochotný snášet….
Jmenuji se Milan a nevím, co mám dělat, protože už jsem skutečně s rozumem v koncích. Skoro pět let chodím se stejně mladou ženou, oběma nám je 26 let. Mám ji hrozně moc rád, skvěle se doplňujeme, umíme navzájem najít kompromis a i po těch letech mě pořád hodně přitahuje. Pro okolí jsme prý naprosto ideální pár a vlastně i já mám pocit, že jsme pro sebe jako stvořeni. V budoucnu bych si ji chtěl vzít a chtěl bych s ní mít děti.
Mám obavy pouze z jedné věci, že náš vztah v budoucnu ztroskotá na jejím lhaní. Už ani počítám, kolikrát jsem ji za těch pět let chytil při lži. Ona si vymýšlí i naprosto fantastické a neuvěřitelné historky, ale lže i v naprostých banalitách. Uvedu příklad: Před několika dny mi řekla, že půjde večer s kamarádkou na víno. OK, naplánoval jsem si tedy vlastní program. Druhý den jsem jí volal a ptal se, jak se měla, a ona, že nakonec nikde nebyla, že měla prý migrénu a zůstala doma.
Shodou okolností jsem hned ten den potkal tu její dotyčnou kamarádku, s níž měla jít, a ta mi říkala, že ve vinárně skutečně byly a že to byl moc příjemný večer. Absolutně nechápu, proč mi lže, když vůbec o nic nejde? Samozřejmě nemám nic proti tomu, aby se stýkala se svými přáteli, v životě jsem jí to nevyčetl, proto vůbec nechápu, proč si vymýšlí, že nikde nebyla?
A takových historek mám nekonečné množství. Už vlastně nevím, kdy jí můžu věřit a kdy na mě zase něco šije. Už jsem se s ní o tom pokoušel mnohokrát promluvit, ale kdykoli jí řeknu, že si vymýšlí, smrtelně se urazí, že jí nevěřím. Já bych rád, ale jak to mám udělat, když už jsem se v ní tolikrát „zklamal“? Nejdřív jsem si myslel, že to dělá proto, aby se udělala zajímavou, ale myslím, že to vůbec nemá zapotřebí. Přítelkyně vystudovala vysokou, má hezkou a zajímavou práci, v níž je úspěšná, má spoustu kamarádů a kamarádek, prostě nevidím jediný důvod, který by ji měl ke lhaní motivovat.
Nechci se s ní ale rozejít. Opravdu mi na ní hodně záleží a chtěl bych s ní strávit zbytek života, ale to lhaní je na palici. Uvědomuji si, že už ji asi podezírám, i když nemám důvod, ale jak mám poznat, kdy mluví pravdu a kdy si zase vymýšlí? Už jsem s fakt rozumem v koncích a z pochopitelných důvodů to nechci řešit s nikým známým, protože bych jí nerad dělal ostudu.
Jak to vidí Fanouš?
No já myslím, že když si dva lidi fakt bezostyšně lžou zoči voči, pak nemá jejich vztah asi žádnou šanci na delší trvání a odsouzen k zániku. Teď nehovořím o drobné lži, ty jsou na denním pořádku. i když se to nezdá, je to tak. To, že naše ženušky jsou od přírody předurčeny být drbnami a intrikánkami a že na nás zkoušejí svoje fígle každý den, nemáme mi chlapi moc šancí je prokouknout. Jsou v tom vytrénované. Drobné lži žen a slečen se dají rozdělit na ty každodenní a na občasné, na promyšlené a na náhlé-spontánní v rámci rychlého improvizování. Lži mohou být velké a malé, úmyslné a neúmyslné, a taky milosrdné… Možná by se jich dalo najít mnohem víc. Lžou nám a nám to docela vadí, že ano?
Ony nám vlastně nelžou, ale jen nás chrání před pravdou. Každodenní lži jsou takové, které všem ženám doslova kolují v krvi a jsou tím pádem jejich součástí. Tyto lži užívají tak často, že už si ani neuvědomují, že je vyslovily. Každodenní lži jsou ty, které ale nikomu neublíží a ženám asi zjednodušují život.
Promyšlené a náhlé lži jsou už méně časté než ty malé, týkající se běžného života. Třeba když si koupí něco drahého a naší vyděšenou otázku, kolik za to, proboha, utratila se snaží cenu záměrně snížit, ohánějí se, že to není originál, nebo že peníze dostala od maminky.
Když svoji partnerku nachytáte při lži a ona nemá právě v zásobě dokonale promyšlenou výmluvu, pak nastupuje improvizování a s ní i lež náhlá, ale vždy elegantně pojatá. Ale většinou má každá žena v zásobě několik pečlivě promyšlených výmluv (malých lží), pokud jde třeba o obnovu jejího šatníku. Vždyť už samotná věta: Nemám co na sebe! je vlastně lží, protože její šatník je plný hadříků.
Dnešní muž sice do investic své ženy mluví podstatně méně než dříve, ale rozhodně ho musí zamrzet, že on má třeba jenom dva páry polobotek a jedny sandály a jeho drahá polovička právě prohlásila, že potřebuje nové boty, i když je má třicatery. obvyklou výmluvou bývá: „Byly ve slevě,“ čímž oponuje, když se odvážíte špitnout, kdy chce vlastně všechny ty boty unosit…
No a pak tu máme lži neúmyslné a úmyslné.
Úmyslné bývají podlejší a k neúmyslným svoje drahoušky často samy doženeme. Ty první mají co dočinění většinou s nějakým mužem, mejdanem, odskokem od běžného, pro ženy všedního života. Protože péče o nás muže, děti, domácnost a případné chození do práce se mnohé manželce časem přejí. Kdybychom si toho všimli včas, mohli bychom svým partnerkám nabídnout nějaké vzrušení sami, ale bohužel většinou nezaregistrujeme, že naše soužití potřebuje svěží vánek a… tak přichází z její strany lež jako věž. Nejprve jsou to lži malé, třeba: „Mohl bys dneska vyzvednout kluka ze školky, musím si skočit na úřad?“ Ale místo úřadu následuje po práci dvojka vína s kamarádkou, se kterou probírají minulé milence… Příště musí k lékaři, no a tentokrát jsou to dvě dvojky a vhodní muži na to, aby se stali milenci… Ano, trochu jsem to přitáhl přitažené za vlasy, ale je to typický průběh počátečního stadia nemoci a možná konce vašeho vztahu. Protože příště už sice vaše žena přizná, že je s kámoškou, ale při vínku ji ona dáma seznamuje se svým velmi dobrým přítelem…
Někdy ale my sami svoje ženy ke lžím doháníme, takže pak jsou to z jejich strany lži neúmyslné, ale v jejich očích nutné. „Zase jdeš s tou ženskou na kafe? Nemůžu ji vystát!“ zmíníte se na účet její kamarádky a tím ji zároveň donutíme, aby nám, až se s ní zase bude chtít vidět, lhala. Pokud lež odhalíme, bude tvrdit, že to bylo pro dobro věci. Ovšem pokud se za vašimi zády sejde s nějakým borcem a bude vám do očí přísahat, že byla u maminky, či pokud přijde domů ráno a zaštítí se třídním srazem, pak je to zlé! Pak je její lež nejen úmyslná, ale i velká, nebezpečná, hnusná a do nebe volající! Co s tím? Tady manželská poradna už nepomůže. Pokud jde skutečně jen o vám protivnou přítelkyni, zarazte ty její lži, dokud je čas, protože malá lež se zákonitě časem může změnitt ve velkou podle hesla: Když mi prošla malá, proč by nemohla projít velká? Pokud jste ve větším průšvihu, pak… je otázka, zda jí ještě můžete věřit…
A právě tyto velké a největší lži mne zajímají, protože jsou zásadní…!
Samozřejmě, že všechny lži mohou být velké – ať se týkají naší osoby, práce, toho, kam naše žena šla, s kým tráví víkend…, ale mezi ty největší a nejmíň žádané a nám mužům jsou naprosto nemilé patří ty, ve kterých jde o naši mužnost, naše sebevědomí, naší mužskou a manželskou čest a o sex. Nejběžnější lží, kterou jste si určitě už taky vyslechli, je: „Miláčku, bolí mě hlava…,“ a tak vaše sexuální představy na ten večer prostě chca nechca musely usnout. Jindy vám ale třeba vaše milá vyhoví a dokonce vám předvede v posteli takové neuvěřitelné dovednosti, že nestačíte zírat a v duchu si říkáte: „Kde to vzala, jsme spolu pět let a vždycky ležela jak prkno…,“ a než se jí na to stačíte zeptat, zalže vám, že to viděla v tom posledním pornofilmu, který jste si spolu pouštěli a u kterého jste, jako na potvoru zrovinka usnul…
Další hnusnou lží je tvrzení: „Už budu“, když chce mít soulož rychle za sebou a nebo hláška: „Bylo to krásné!“ když ty sám víš, že tenhle sex stál za starou bačkoru. A konečně také předstírání orgasmu je lež. Stokrát bylo popsáno, jak poznat, že žena předstírá…, ale když pak vyskočí z postele ve chvíli, kdy si ještě prožíváte to svoje nej, pak těžko něco poznáte… A ještě jedna lež: tvrzení, že to, co je naší chloubou, je tak akorát, že jí to stačí, že by nechtěla velkého a přitom my dobře víme, že nějaký ten centimetr navíc by neškodil.
